Informace o nás

Brána, základní škola a mateřská škola je zapsána do rejstříku škol a školských zařízení od 1. 9. 2008 jako plně organizovaná škola s 1. a 2. stupněm. Zřizovatelem je Sbor Jednoty bratrské v Nové Pace. 

Škola i školka je založena na principech křesťanství. Výuka náboženství zde ovšem neprobíhá a škola je otevřena pro všechny děti nehledě na otázky víry. Naším specifikem je důraz na pravidelnou, praktickou a aktivní spolupráci rodič – žák – učitel. Bez ní by tato škola ani nevznikla. To, že naše škola má podtitul „s estetickým zaměřením“ znamená, že chceme v dětech větší mírou podporovat vztah k hudbě, tvořivosti a přírodě.

Hlavní předností naší školy je práce s dětmi v malém kolektivu do 15 dětí ve třídě. Jde nám o individuální přístup ke každému dítěti. V tomto ohledu jsme školou rodinného typu

Jak základní tak i mateřská škola mají zajištěn veškerý servis jako ostatní školy – školní družina a školní jídelna-výdejna přímo ve své budově.

Sídlem školy je prozatím budova Jednoty bratrské, ale spolu se zřizovatelem usilovně pracujeme na rekonstrukci a vybavení nového sídla tak, aby plně vyhovovalo naším cílům práce s dětmi i moderním požadavkům na školské zařízení (viz Projekt Brána). 

Máme velkou radost, že můžeme učit děti zcela svobodně, v pokojné atmosféře a za velké podpory rodičů a Jednoty bratrské. Přejeme si, aby naše nová škola byla oázou radosti a pokoje, souhrou důslednosti a laskavosti, aby pevně pokračovala v tradici českého školství, založeného na učení biskupa Jednoty bratrské Jana Ámose Komenského. 

Mgr. Dana Kašparová,
ředitelka

(září 2009)

Infomace o zřizovateli školy BRÁNA, ZŠ a MŠ

 
SBOR JEDNOTY BRATRSKÉ, Kollárova 456, Nová Paka, IČ: 47477610, statutární zástupce: Bohdan Čančík.
 
Další díla Sboru Jednoty bratrské: 
 
FONTÁNA, z.s., Kollárova 456, Nová Paka, IČ: 2663225, předseda spolku: Bohumír Včelák. 
 
Fontána sdružuje Mateřské centrum Studánka, Rodinné centrum Céčko, pořádá dětské tábory, kroužek Malí zpěváčci aj.
 
NOVOPACKÁ PRAŽÍRNA KÁVY, Šafaříkova 581, Nová Paka
 
OBČERSTVENÍ U ZASTÁVKY, Tyršova 195, Nová Paka
 
CAFÉ CENTRAL V HOTELU CENTRÁL, Masarykovo nám. 18, Nová Paka
 

Zpráva za uplynulý školní rok - srpen 2015 

(zvětšit kliknutím do textu)

Referáty z cest (9. březen 2015)

Mgr. Dana Kašparová


Dopis ředitelky školy, 27.11.2013

Holandsko-česká družba v Nové Pace   září 2013

V předposledním prázdninovém týdnu zažili mládežníci v Nové Pace velice jedinečnou zkušenost – Mezinárodní příměstský camp spolu s mládeží z holandského města Mijdrecht. Celé akce se zúčastnilo kolem 20 teenagerů z Česka i Holandska (mezi 12-25 lety) a o organizaci se starala asi desítka vedoucích.

Ani byste nehádali, jak blízké vztahy je možné rozvinout během jediného týdne, kolik si užít zábavy vzájemným dorozumíváním a také jak nesmazatelnou stopu za sebou společně zanechat.

Dorozumívání: hlavním jazykem akce byla angličtina. Čeští účastníci možná byli na začátku týdne zaskočeni, že jejich nizozemští vrstevníci mluví anglicky plynně. Právě to ale bylo výzvou použít ke komunikaci to, co umím, a taky za běhu pochytávat každé další slovíčko a frázi. Stále platí: nejsilnější motivací k tomu naučit se jazyk je potřeba se dorozumět

Co za námi zůstalo: náš mladistvý elán jsme vložili do stavby budovy ZŠ Brána na Žižkově v Nové Pace: bourali jsme zdi, čistili cihly pro opětovné použití, zateplovali vnější zdi, zasypávali materiálem, vyklízeli prostory, přenášeli desítky pískovcových balvanů… a mnoho dalšího. Bylo pro nás společně ohromným povzbuzením, jaký význam má toto rostoucí dílo a že můžeme být toho součástí.

Návštěva holandských hostů: na tu se doma chystali naši účastníci se zaujetím, jako na tvořivý projekt celé rodiny. Tyto momenty nám připravily nejhlubší zážitky z celé akce. Mnozí návštěvníci byli dojati pohostinností přes skromné poměry svých hostitelů, přátelství se rychle utvořila oboustranným upřímným zájmem mladých lidí. Vůbec se nám nechtělo rozloučit.

Firma Suchánek a Walraven: Naše mezinárodní družba má původ v našich přátelských vztazích s touto společností. Holandští mládežníci k nám totiž přijeli právě z domovského evangelického společenství jednoho z majitelů této firmy, pana Walravena.

Mgr. Pavla Šimková

Již 5 let v Nové Pace otevřena Brána, ZŠ a MŠ

Pomalu se blíží prázdniny, čas výletů, exkurzí, hodnocení celoroční práce dětí a také celého školního roku 2012-2013. V čem byl tento rok v naší škole jiný?
1. 1. září 2012 dochází k průlomu, provoz mateřské školy se přemístil z Kollárovy ulice do nově zrekonstruované budovy v Heřmanické ulici. Po čtyřech letech fungování jedné třídy pro 15 dětí vzniká druhá třída MŠ pro dalších 14 dětí. Nastoupily 2 nové paní učitelky a asistentka pedagoga. Všech 29 dětí se nyní vzdělává ve žluté a oranžové třídě.
2. Základní škola dál zůstává v Kollárově ulici a vděčně obsazuje prázdnou třídu a hernu mateřské školy. Bývalá třída MŠ nyní slouží pouze školní jídelně – výdejně, z herny vzniká družina. Učebna, která do té doby sloužila družině, se stává výdejnou dotovaných mléčných výrobků a místem setkávání všech žáků školy během velké přestávky.
3. Naši školu opouští letos první absolvent, jediný žák 9. ročníku, který nastoupil do Brány v jejich prvopočátcích v září 2007 v rámci projektu skupinového domácího vzdělávání. A to o rok dřív, než byla škola zapsána do rejstříku škol a školských zařízení. Nyní se v přijímacím řízení na střední školu umístil na 2. místě.
4. Každoročně přibývají nové aktivity pro děti a rodiče (zrod muzikálů či divadelních představení- Cvrček a mravenci, David a Goliáš, Golém, návštěvy oper v Národním divadle, baletu a filharmonie, hojná účast žáků na sportovním a hudebním poli, dále pravidelné víkendové akce, přednášky o výchově, podzimní kurzy Alfa o základech křesťanství…)

A co plánujeme do budoucna?
1. Dokončit 2. fázi rekonstrukce hrnčírny na základní školu v Heřmanické ul.
2. Zdokonalovat se v cizích jazycích (angličtina a francouzština)  a také ve sborovém zpěvu, abychom mohli víc cestovat a vystupovat s pěveckým sborem Brána v zahraničí.
3. Od 1. 9. 2013 otevřít nové kroužky v mateřské škole pro všechny děti, které nebyly přijaty do žádné školky, aby každé dítě v tomto městě a jeho okolí mělo příležitost k dennímu kontaktu se svými vrstevníky za účasti kvalifikovaného pedagoga.
4. Stále se vracet k odkazu biskupa Jednoty bratrské J. A. Komenského, aby naše „škola byla dílnou lidskosti a ne mučírnou lidstva“.


V Nové Pace 4. 6. 2013

Vzpomínky na Ameriku - září 2012

Právě probíhalo slavnostní otevření nových prostor naší mateřské školy Brána v Heřmanické ulici (31. 8. 2012) v Nové Pace, když jsme dostali pozvání k návštěvě konference pro vedoucí pracovníky s dětmi v Kalifornii v USA. Nabídka byla natolik lákavá, že jsme se s panem zřizovatelem rychle rozhodli a v pátek 19. října 2012 ráno jsme již seděli v letadle z Prahy. Doletěli jsme do Amsterdamu, kde jsme přestoupili na přímý jedenáctihodinový let do San Franciska. Tam jsme si v půjčovně zapůjčili auto (s automatickým řazením), kterým jsme zamířili jen podle mapy bez navigačního zařízení do cíle našeho pobytu, do města Redding s asi 80 tisíci obyvatel. Cesta v pátek odpoledne autem trvala víc než 6 hodin. Ocitli jsme se takto v časovém posunu o 9 hodin nazpátek. Překvapilo nás neobyčejně teplé a suché počasí, k večeru teplota dosahovala 30 stupňů Celsia.

Po příjezdu jsme se sešli se studentem místní misijní školy, Čecho-Švýcarem Thomasem a jeho mladou rodinou. Během prvních dnů strávených v Americe se nám dostalo tolik péče a pozornosti od této rodiny, že jsme měli možnost poznat nejen přírodní krásy v okolí Reddingu, ale i způsob života Američanů z pohledu obyvatel Evropy (klimatizace ve dne v noci, široké ulice - nejméně dvouproudové, veliká auta, všude daleko, žádné autobusy, sucho a horko, žádná zeleň - jen ta uměle zavlažovaná, supi na stromech a chřestýši v lesích).

Byli jsme velmi vděčni za ubytování v americké rodině, která se nám na naše přání postarala o takovou stravu, abychom co nejvíc okusili místní jídelníček. Budeme vzpomínat na jedno nedělní odpolední barbeque na zahradě, kam pozvali své sousedy - 5ti člennou rodinu.

Také jsme strávili půlhodinu v místní křesťanské mateřské škole, kde nás potěšila kázeň, poslušnost a spokojenost dětí. Další ráno jsme pro změnu zavítali do 7. ročníku křesťanské základní školy. Opět jsme se setkali s řádem a pěkným přístupem pana učitele i dětí. V jedné budově sídlí část mateřské školy a celá základní škola. Děti se zde nezouvají, začínají výuku v 8.00. Během dne byly třídy zatemněné, aby okna nepropouštěla horký vzduch, opět byla puštěna klimatizace a během celého vyučování svítilo umělé osvětlení. Podařilo se nám sejít s panem ředitelem, což byla jedinečná zkušenost. Slyšeli jsme pár příběhů dětí, které škola významně ovlivnila a na které se nedá snadno zapomenout. Za zmínku stojí způsob, jakým trestají kázeňské přestupky dětí. Např.: dítě, které překročilo školou dané hranice, má zakázáno navštěvovat školu po 3 dny.

Psát o konferenci by bylo na hodně rozsáhlý referát, proto jen děkuji Hospodinu a jednomu velkému podporovateli naší školy za příležitost strávit zcela nezapomenutelný týden za velkou louží a velké množství inspirace a povzbuzení pro naši další práci.

 

Mgr. Dana Kašparová

Zpívání v Loretě a poznávání Prahy (13. X. 2012)

V půlce října se vydal Vodopád s částí Brány zpívat do Prahy. Tentokrát to bylo něco zcela výjimečného. Zpívání u bratří Kapucínů v Loretě při jejich mši. Místo jsme našli snadno, protože jsme z pověsti věděli, že jsou tam zvonky a ty přece musí být na nějaké věži. Praha je sice „stověžatá“, ale z Pohořelce bylo vidět jen na chrám svatého Víta a pak na nějaký kostel o dvou věžích a na Loretu. Překvapil nás nádherný palác Černínů, ve kterém je Ministerstvo zahraničních věcí. V Loretě už nás čekali. „Vy jste z Nové Paky? tak to pojďte dál!“

Poměrně vysoké vstupné nám bylo prominuto. Zdejší varhaník nás zavedl k varhanám, kde jsme si odložili věci a šli na prohlídku. Během ní nám pan varhaník zahrál na loretánské zvonky krásnou melodii. Výkladu o všech kaplích, kapličkách, oltářích a obrazech, sochách a kdoví o čem všem barokním se ujal bratr kapucín Tomáš. Své důkladné vyprávění zpestřoval i zajímavými historkami, jako například o té svaté Starostě, co jí narostly vousy. V pokladnici jsme obdivovali diamanty a drahé kameny na různých bohoslužebných předmětech. Ale to už přišel čas na zkoušku. Zpívali jsme nejdřív na kůru, protože tak jsme mohli lépe spolupracovat s varhaníkem. Dával nám na varhany tóny, nebo jednoduše improvizoval, až se dostal na tu naši tóninu. Zpívali jsme, jak jsme nejlépe uměli. Poslouchali jsme také, co se dělo dole na mši, ale ne všemu jsme rozuměli. Myslím, že je lépe slyšet zpívání seshora dolů, než mluvení na mikrofon zezdola nahoru. Děti musely být tiše a moc sebou neházet, což nakonec po patřičném domlouvání dopadlo na dvacítku. Po mši jsme se postavili pod kůr (tak se říká tomu balkonu u varhan) a v blízkosti lidí předvedli ještě něco z našeho repertoáru. Nakonec i lidovou Kačena divoká se sóly Petra a Ivety. Navštívila nás bývalá paní učitelka Maruška s týdenním miminkem Esterkou. Nakonec nás i doprovodila na varhánky a zazpívala si. Byli jsme už tak unavení, že jsme přivítali ubytování ve čtyřech pokojíčkách ve vedlejší ubytovně. Ale to si nemyslete, nebyla to ubytovna jen tak ledajaká. Všude vysoké dřevěné klenuté stropy a také nábytek z poctivého dřeva. Vše krásně čisťoučké. Vrata, dvůr, chodby, pokoje i jídelna. Tam jsme si uvařili čaj a povečeřeli ze svých zásob.

Pak následovala večerní procházka Prahou, zahrady pod Strahovem, a zase plno schodů do kopce. A ten výhled na osvětlenou Prahu! Konečně hvězdárna. Ne ledajaká hvězdárna, ale Štefánikova. Moc času do zavírací doby nezbylo, ale přece jen jsme shlédli několik hvězd dalekohledem, který zvětšoval 80x a pak si pohráli v expozici o vesmíru ušité na míru dětským návštěvníkům. Praha v noci je překrásná, to si prostě nemůžete nechat ujít. Zašli jsme až k Hradu, podívali se zda i v noci je hlídán Hradní stráží, znovu obdivovali večerní panorama plné světel. Do postelí jsme se dostali až po desáté, ale nerušili jsme noční klid a jako myšky vlezli do svých postýlek.

Ráno děvčata s paní učitelkou nakoupila dobroty na vydatnou snídani a když jsme ji spořádali (snídani, ne paní učitelku), vše jsme zas po sobě uklidili a začali se s tímto příjemným prostředím loučit. Kluci ještě prošli zahradou, kde našli i fotbalové hřiště pro mnichy.

Cestu přes Hrad jsme již od večera znali, ale nové pro nás bylo střídání stráží. A více času jsme věnovali Muzeu hraček. Jsou zde hračky několika století. To byste ani nevěřili, s čím vším si dříve děti hrály.  Prostě nádhera. Cesta na vlak pak vedla po Starých zámeckých schodech přes Valdštejnskou zahradu a Malostranské náměstí s chrámem Svatého Mikuláše až na Karlův most. Tam bylo lidí! Proplétali jsme se jimi ještě na Staroměstském náměstí, Ondra běžel ukázat Míšovi orloj, protože byl poprvé v Praze a pak už jsme udělali zastávku jen u Prašné brány. Na hlavním nádraží strávily děti rozchod hlavně ježděním po eskalátorech, protože je v Nové Pace nemáme. Cesta vlakem proběhla v klidu a pak nás čekalo jen vítání s rodiči a vyprávění.

Ing. Milena Čančíková